PLACHTY VZHŮRU, VYPLOUVÁME!

Milí táborníci, vážení rodiče, drazí přátelé Střely...

Zajímá vás, v jakém duchu se ponese program letošního tábora? :)

Potom je tato sekce právě pro vás - každý čtvrtek zde můžete očekávat další část letošního příběhu...
A pokud vás zajímá, jak to bude dál - pojeďte s námi na tábor a staňte se součástí našeho námořního dobrodružství!!! :)

20. 5. 2021

Dnes jsem se - ostatně stejně jako každý den - procházel po pobřeží svého ostrovního království a čekal na východ slunce. Vzduch voněl mořskou vodou, vítr si pohrával s mým pláštěm a kameny tiše skřípaly pod podrážkami kožených bot. Mé kroky mě dovedly až na nejjižnější cíp ostrova - už několik dlouhých týdnů tady každé ráno vyhlížím návrat svého nejvěrnějšího kapitána a jeho průzkumné lodi. Měl být už dávno zpátky, ale... koutkem oka jsem zahlédl postavu muže ležícího na břehu. Přispěchal jsem k němu a opatrně ho otočil na záda. Poznal jsem v něm kormidelníka oné průzkumné lodi. Už jsem se smiřoval s nejhorším, když najednou námořník otevřel oči. Zalapal po dechu, s námahou ke mně vztáhl ruku a zasípal "Veličenstvo... byl tam! My... my jsme ho našli!" Mírně se usmál, pohlédl směrem k moři a potom vydechl naposledy. Sklonil jsem hlavu a tiše se pomodlil za něj i ostatní členy posádky. Když jsem potom pohleděl na moře, cítil jsem však kromě smutku i plamínek naděje. Tak ona je to pravda... Poklad opravdu existuje!

27. 5. 2021

Od vysoké kamenné klenby malého sálu se odrážely hlasy šesti mužů, kteří seděli přede mnou po obou stranách dubového stolu. Křičeli jeden přes druhého tak, že jsem chvílemi ani nerozuměl jejich slovům a nebyl si jist, kdo se to zrovna snaží hlasitě prosadit si svou.
- "Musíme okamžitě vyplout!"
- "A s čím asi? Nejlepší lodě našeho království jsou bůh ví kde! Nejspíš potopené..."
- "Přece se nemohly všechny potopit, tomu nevěřím."
- "Jsou to lodě - ujišťuji tě, že mohly, hochu."
- "Neříkejte mi hochu!"
- "Máme ještě naše obchodní lodě, dvě válečné galéry a také loď Jeho Veličenstva krále..."
- "To snad nemůžete myslet vážně?!"
- "Proč by ne, vždyť..."
- "Já říkám, nechme poklad být, nestojí nám to za to..."
- "Zbláznil jste se?!"
Z toho křiku už mi zvonilo v uších. "Pánové! Pánové uklidněte se!" musel jsem se postavit a trochu zvýšit hlas, aby mě slyšeli. Okamžitě však utichli a s napjatým očekáváním ke mně upírali zrak.
"Pánové, svolal jsem Vás, své nejbližší rádce, abychom se poradili, jak naložíme se zprávami o pokladu. Pojďme se prosím v klidu zamyslet, tento křik stejně k ničemu nevede."
- "Ano, Vaše Veličenstvo, omlouváme se..."
"V pořádku, chápu vaše rozrušení. Pokračujme," pravil jsem klidně a opět se usadil do vysokého křesla v čele stolu.
- "Dobrá, tak co kdybychom..." dál už hovor pokračoval klidně.
Pozorně jsem všem naslouchal a v ruce přitom svíral polovinu medailonu, který jsem měl kolem krku. Kromě mě neznala živá duše jeho význam...

3. 6. 2021

Nad ostrovem se stahovala těžká mračna a v dáli nad mořem již bylo vidět blesky klikatící se oblohou. Stál jsem u otevřeného okna svých komnat, poslouchal blížící se hřmění a nastavoval tvář štiplavému větru. Těšil jsem se na moře. Ne těšil, už jsem se nemohl dočkat! Je to už tolik let, co jsem se sám plavil...
Zasedání s mými rádci bylo sice velmi dlouhé, ale naštěstí ne zbytečné. Shodli jsme se na tom, že nejlepší, co teď můžeme udělat, je požádat o pomoc. A koho jiného požádat o pomoc, než právě jeho? Nejslavnějšího admirála našich moří? Neviděl jsem ho už dlouhá léta, bude to jistě zajímavé setkání... Na tváři mi přistálo prvních pár dešťových kapek. Bouře už je tady.

10. 6. 2021

Královská loď byla ozdobou přístavu. Vesele se pohupovala na vlnách a ranní paprsky v plachtoví vykreslovaly působivou hru stínů. Nebe bylo toho dne jasné. Po bouřích, které panovaly nad ostrovem po několik posledních dní a oddalovaly tak den vyplutí už nebylo ani památky.
Trochu se mi po nich zastesklo, mám bouře rád, jsou zvláštně uklidňující... ale pochopitelně stále převažovala radost nad tím, že můžeme konečně vyplout. Sledoval jsem muže, kteří na palubu nosili soudky s vínem, pytle s kořením a bedny s pestrými látkami. Nemohl jsem se přeci za admirálem vydat jen s prosbou a prázdnýma rukama... nebo to tak alespoň nemohlo vypadat. Stále jsem totiž nikomu nesvěřil, jaké úmysly s pokladem opravdu mám... Nenápadně jsem se dotkl poloviny medailonu, který jsem měl skrytý pod košilí a tiše se pomodlil.
"Vaše Veličenstvo? Vaše loď je připravena, můžeme vyplout," přerušil mou tichou chvilku opatrně jeden z mužů.
Zvedl jsem hlavu a jen se usmál. Tak je to opravdu tady, král se vrací na moře!

Milí táborníci, vážení rodiče, drazí přátelé Střely... :)
Jelikož nám píšete, že se vám náš námořní příběh zatím dost líbí, řekli jsme si, že by bylo prima zapojit vás do něj už teď... ;) Můžete nám tedy pomoci vymyslet nějaké pěkné jméno pro loď Jeho Veličenstva krále! :) Jak jsme dnes zjistili, loď už je připravena k vyplutí - takže jméno by se jí určitě hodilo :D
Pište nám (nejraději na facebooku) vaše návrhy - příští čtvrtek nějaké hezké lodní jméno vybereme! :) Těšíme se! ;)

22. 7. 2021

"Vaše Veličenstvo! Vaše Veličenstvo! Země na obzoru!" ozvalo se najednou ze strážního koše vzrušené volání hlídkujícího plavčíka. Posádka bez váhání propukla v ohlušující jásot, zatímco já uchopil dalekohled a pohlédl k obzoru.

Ano, bylo to opravdu tak. Královská loď Miss Ile po dlouhých šesti týdnech náročné plavby konečně připlouvala ke svému cíli. Písečné břehy ostrova Isla de Ladrillos bělostně zářily na obzoru a jak se loď rychle přibližovala, spatřili jsme ostrov už i pouhým okem. Za několik málo okamžiků jsme já i rozradostněná posádka slyšeli řev divých opic a papoušků, už bylo dokonce i cítit omamnou vůni exotických květin. Pohlížel jsem k ostrovu a pociťoval velikou radost a úlevu, že má milá Miss Ile i se svou posádkou statečně zvládla všechny útrapy, které nás cestou postihly - a že jich nebylo málo!

Kupříkladu v hustých mlhách u ostrova Isla Brumosa jsme i přes mistrovství našeho navigátora bloudili téměř celý týden. Zákeřné mořské proudy u útesů Roca Rugiente nás zase málem roztříštily o ostrá skaliska, zachránila nás zručnost našeho kormidelníka a odvaha celé posádky. A na hrůzy prožité v přístavu Puerto de las Almas, kde jsme přistáli pro doplnění zásob pitné vody, aniž bychom tušili, že se přístavu zmocnila banda krvelačných pirátů... na ty nechci ani vzpomínat! Ještě že jsme z toho všichni vyvázli živí a zdraví!

Ale na ničem z toho už nezáleží. Už jsme tady, admirál čeká... Už tolik let jsem ho neviděl, jestlipak si ještě pamatuje...
"Spustit kotvu!" vyrušil mne z mého dumání výkřik kapitána.

29. 7. 2021

Palubu Miss Ile jsem opustil jako první a stanul na pevném mole přístavu ostrova Isla de Ladrillos. Rozhlížel jsem se po přístavu, a zatímco posádka se pustila do spouštění plachet a zajišťování lan, já zasněně vzpomínal, jak přístav vypadal, když jsem ho viděl naposledy - je to už tolik let...

Tehdy byl zdejší přístav velmi skromný a chudičký. Do moře vybíhala tři prkenná mola, která v některých místech držela pohromadě spíš silou vůle než čím jiným. Rybářské chatrče na břehu se téměř rozpadaly (rybáři se soustředili spíš na spravování člunů a sítí, než střech nad hlavou) a do krčmy by se člověk skoro bál vstoupit. Dělali tu sice skvělé grilované ryby, ale občas se uvnitř poprali piráti, kteří se od prvního spatření ostrova těšili na lup a po přistání je potom rozhněvalo to, že tu nic k loupení není. V horkých dnech byl vzduch v přístavu cítit směsicí těžké vůně exotických květin linoucí se z přilehlé džungle s pachem ryb, které neměl kdo kupovat. A všude pobíhaly nenechavé opice, pokřikovaly a pletly se člověku pod nohy. Se svým nejlepším přítelem jsme tehdy na palubě staré lodi León Marino poprvé společně vypluli na širé moře, vstříc dobrodružství. A těch jsme si užili opravdu hodně...

Ze vzpomínek mě vyrušila pokřikující opice, která se mi propletla pod nohama a vyskočila na Miss Ile. Musel jsem se zasmát - opice, to jediné se nezměnilo. Jinak bych přístav téměř nepoznal, jakou prošel proměnou. No a já a můj přítel? Ze mě je král a z mého přítele nejslavnější admirál našich moří a pán ostrova. Poznáme se po tolika letech?